Prosinec 2014

Samomluva

15. prosince 2014 v 15:40 | Anee |  Téma týdne
Kdo si občas neřekne něco sám pro sebe. Jako například, když se bouchnete, když se vám něco rozbije. Mohla by jsem tu dávat plno příkladů, kdy si každý mluví pro sebe. Já třeba jako dítě mluvila pro sebe i na ulici (musela jsem vypadat vážně vtipně :D ) říkala jsem si třeba, že musím jít se psem, tak ať na to nezapomenu :D . Jenže trpím samomluvou vpodstatě i dnes, jestli se dá ovšem počítat, když mluvím na psa. Jdu si po ulici a křičím na něj "Spiku, kam jdeš, tady jdeme" lidi se otáčejí a vždy se pousmějí. Ale na psa mluví snad každý, ne?
Nebo když si vyměníte názor s rodiči, zabouchnete za sebou dvěře a povídáte si :)
Podle mě je to naprosto normální a občas si prostě potřebujete promluvit sami se sebou. :)

Co bych řekla, ale nemůžu

14. prosince 2014 v 10:17 | Anett |  Téma týdne
Toto téma mě trošku zarazilo. Většinou, u každého tématu týdne vím, o čem budu psát. Co bych chtěla říct, ale nemůžu. Chtěla bych říct svému strejdovi, který v mém roce měl problémy s penězi, že má cenu bojovat, že má celou rodinu, která by mu s tímto problémem pomohla. Také bych mu chtěla říct, že díky tomu co udělal, mi změnil otce. Kdyby se aspoň trošku snažil bojovat se svými problémy, mohla by jsem ho poznat lépe a říct mu "Zvládl jsi to strejdo". Jenže neměl dost odvahy a přibližně v roce 1997 spáchal sebevraždu.

Ve 3. třídě jsem měla nejúžasnějšího učitele na světě, p. u. Arnolda Halu, spoustu mě toho naučil. Byl to vážně velmi úžasný člověk a naši třídu miloval, jak jen to šlo. Jenže byl u nás jeden chlapec, který pana učitele neposlouchal, byl drzí a dělal si co chtěl. Náš pan učitel byl velmi starý pán a už toho měl dost. Začal kříčet na mého spolužáka a ten si potom stěžoval doma. Nikdy na nikoho nekřičel. Druhý den přisli rodiče O. a pana učitele vyhodili. Jelikož moje mamka pracovala ve škole s našim učitelem, věděla o tom vše. Vzala jsem si od něj e-mail a psali jsme si od 3 třídy až do mé 5 třídy. Pořád mi psal, jak na nás myslí a že by nás rád viděl. Od 5 do 7 třídy jsme si nepsali a já si na něj vzpomněla. Napsala mu po 2 letech e-mail. Chtěla jsem ho navštívit. Druhý den mi odepsal, ale o týden později zemřel. Měl rakovinu a nikdy mi o tom neřekl. Takže Co bych chtěla říct, ale nemůžu? Byl jste nejlepší učitel na světě a hrozně mi chybíte.

Mohla by jsem psát dál, ale myslím si, že tohle naprosto stačí. Četla jsem pár článku na toto téma a každý píše "Chtěla bych mu říct, že ho miluji" nebo "Chtěla bych poslat do pr**** holku od nás ze třídy".
Ale uvědomte si, vy to udělat MŮŽETE, ale nechcete. Takže pokud to vážně chcete udělat, tak to udělejte dokud MŮŽETE.

Když dospěláci slaví

14. prosince 2014 v 9:57 | Anee |  Deník
Tak jsem v pátek oslavila své 18té narozeniny :) Jupííí, konečně *dospělá*
Jen jsem si tak říkala, že bych začala zase blogovat :) Nevím, jak mi to půjde po dlouhé době, tak se nebudu ze začátku moc rozepisovat :) Radši sem hodím pár fotek :)